JONIA

Enimlend

(zkrácená verze Animalandu)

VYPRAVĚČ : Jednoho dne zrána, skoro v noci, se narodilo staré tygřici Kaise mládě. Dny plynuly a mládě které dostalo jméno Sorí, se od své matky učilo vše potřebné. Po půlroce moudrá Kaia zemřela a mládě osiřelo. Protože jeho bratři a chytrá sestra byli už dávno ve světě, zůstala malá Sorí úplně, ale docela osamocená.Chudinka!

Scéna 1.:  ZTRACENÁ

SORÍ: (rozhlíží se smutně po nepřívětivě vyhlížejícím neznámém prostředí) „Kam jsem se to jen dostala!“

GINO: (nečekaně skočí ze stromu) „Hmm…  Mladá tygřice! (začne sorí obcházet a ta se ustrašeně krčí) Tady bys neměla být tak hlučná děvenko. Máš štěstí že si narazila na mě! Já jsem Gino, a jakpak se jmenuješ ty?“ (zastaví se)

SORÍ: ( s bojácný pohledem) „Já, já, já sem Sorí!“

GINO: „Radši tě vezmu k sobě domů.“

SORÍ: „Tak dobře!“ (její postoj už je méně bojácný)

GINO: „Tak už pojď! Touhle dobou chodí moudrý Rensis po džungli. Asi by se mu tygr příliš nezamlouval.“ (společně odejdou ze scény)

Scéna 2.:  NÁVŠTEVA

SORÍ: (vstoupí společně s Gino a rozhlíží se zvědavě kolem) „O‘, to je ale krásné bydlení!“

GINO: (ukazuje k levé straně jeviště z pohledu diváka) „Tady budeš spát.“

SORÍ: (jde si lehnout)

GINO: (Až Sorí usne usměje se a jde si lehnout) „Roztomilá!“ (a usne)

VYPRAVĚČ : Tak dny plynuly a Gino Sorí poučovala, hrála si s ní, a společně každý den usínaly.Po týdnu přišla návštěva. Z ústí jeskyně se ozývalo volání.

Scéna 3.:  ODHALENÍ

RENSIS: „Gino, to jsem já Rensis!“

GINO: )ukrývá Sorí a šeptem povídá:) „Musíš se schovat děvenko!“ (Sorí se úspěšně schová)

RENSIS: (vchází na scénu) „Přišli jsme s Kernem na návštěvu ke staré přítelkyni!“

KERN: (vchází na scénu) „Jsi tu určitě sama?!“ (podezřívavě obchází Ginin dům)

RENSIS: (nazlobeně se otočí ke Kernovi) „Ale Kerne! Nebuď‘ pořád tak podezřívavý.“

KERN: (pohrdavě a podezřívavě si odfrkne, hrdě se zastaví a podezřívavě koukne po Gino) „Jistě!“

GINO: „Dáš si něco k jídlu moudrý Rensisi?“

RENSIS: „Ne děkuji!“ (posadí se)

-----------LIBOVOLNÝ KRÁTKÝ ROZHOVOR-----------

RENSIS: „Sbohem Gino!“

GINO: „Sbohem příteli!“ (Rensis odchází)

KERN: (odchází a při tom si mumlá:) „Stejně si myslím že před námi něco tají!“ (a odejde)

GINO: (otočí se ke skrýši Sorí) „Sorí, už můžeš vylézt!“

SORÍ: (vylézá) „Už jsou pryč?“ (vylezla a rozhlédne se) „Uf!“

GINO: „Táák!“ (při tom se protahuje

SORÍ: „Pojděme ven.“ (obě vstoupí na scénu)

GINO: „Dnes je tak krásně! Mohli by jsme na procházku…“ (vypíná hrud‘ a obrací se k Sorí s tázavým pohledem)

SORÍ: „Tak dobře!“ (vydají se na cestu a putují a putují a putují a putují. Jen občas se zastaví nad nějakým hezkým, zajímavým, či zábavným úkazem)

KERN: (objeví se na scéně) „Já (Gino a Sorí se zastaví) věděl že něco skrýváš!“ (odběhne ze scény a vrátí se s Rensisem)

RENSIS: (kouká na Sorí) „Tygří mládě?!“ (Sorí se ustrašeně krčí Gino u nohy) „Ale proč si mi o tom neřekla?“ (Kern se pohrdavě a vítězoslavně ušklíbl a kouká)

GINO: (provinile se kouká Renssovi do očí) „Promiň‘. Bála jsem se že by si měl strach, a chtěl Sorí ublížit! Aby z ní nevyrostla nějaká nebezpečná šelma.“

KERN. (zavrčí) „A co jiného by z ní jako mělo bejt!?“

GINO: „Prosím, dovolte jí tu zůstat!“ (kouká nešt’astně na Rensise) „Vždyt¨i já jsem kočkovitá šelma jako Sorí!“

RENSIS: „Ale skutečně je to veliké riziko!“

GINO: „Ale co s ní bude?! Vždyť je hrozně milá a hodná.“

RENSIS: „Dobře. Prozatím tu může zůstat! Ale pokud bych vysledoval pouhé náznaky nebezpečenství, musí okamžitě pryč.“ (Kern se stáhne, Gino vzepneme hrud‘ a usmívá se, Sorí kolem ní začne poskakovat)

VYPRAVĚČ: A tak spolu žili dál. Dny zase ubíhaly, a vše plynulo dál stejně, přesně tak jak mělo! Sorí pořád rostla a rostla a rostla a rostla…

Žila stále se svou přítelkyní, a vězte že ani jednou moudrému Rensisovi neposkytla pražádnou záminku aby ji vypověděl.